Recenze výrobků a služeb

Když je málo času, málo místa na přepravu, ošklivé počasí a vy stejně chcete jít lítat, potřebujete na to obvykle extra model právě pro tyto podmínky. Jedním z takovýchto modelů by měla být "Malá elektra" od VEKAmodel. Informace se o tomto letadle shání těžko, protože jej moc lidí nemá. Tato recenze snad pomůže v rozhodování potenciálním zájemcům o tento model.

Původně jsem jako malé letadlo na blbnutí používal Kinetic 800, což je kopie Merlina od Multiplexu. Zkrotit tohle letadlo dalo poměrně fušku, protože čínská kopie nedosahuje příliš velkých kvalit. Možná právě to je ten důvod, proč se již neprodává, zatímco Merlin stále ano. Po skoro zničení Kinetica při přepravě jsem se rozhodoval o jeho náhradě. Merlin by mohl být dobrá volba, ale já chtěl vyzkoušet něco dalšího. Poptal jsem se tedy na diskusním fóru, jestli mi může někdo doporučit letadlo, co splní níže uvedené podmínky. Chtěl jsem něco malého, co nepřekáží v kufru auta, co bude létat i když nebude zrovna bezvětří a ne něco příliš hodného a přestabilizovaného, aby když už nejde třeba poletovat v termice, tak aby s tím šla pilovat technika pilotáže.

Podmínky jsem měl následující:

• skladné - rozpětí ideálně 80 cm, alespoň 60 cm, maximálně 100 cm +-
• žádného přestabilizovaného pomalého hornoplocha. Něco, když už nemůžu jít lítat s normálním letadlem (není čas balit, vybalovat, nároky na přepravní prostor,...) tak ať se s ním dá alespoň potrénovat. Takže spíš mršku, než hodňouše.
• nic supr citlivého na vítr. Neměl by vyžadovat bezvětří.
• odolné (vydržet povalování v kufru auta a přistání kdekoliv na poli, louce,...)
• kompletní řízení (M, S, V,  Kř)
• ne véčkový ocas
• ne plovoucí výškovka
• ne ušaté křídlo
• ne hornoploch
• ne samokřídlo
• ne akrobat typu slepených desek
• no a samozřejmě cena - za model (KIT/ARC/ARF/PNF/BNF, to je jedno) maximálně 100 $

Na to jsem dostal několik doporučení, která mi ale moc nevyhovovala, protože nesplňovala zadané podmínky. Nejbližší tomu bylo doporučení koupit EPP combat, ale bez doporučení na konkrétní model se mi nechtělo riskovat, že bych vybral něco nevhodného.

Mezi navrhující se přidal i pan Kapuscinský z VEKAmodel s doporučením na Malou elektru:

Možná by šlo použít to co je na fotkách.
Křídlo (rozpětí 800mm) a VOP vákuovaný sedvič CFK s negativním nástřikem. Trup buď skelná skořepina , nebo sendvič (dle požadavků zakazníka), výbava podle uvážení a požadovaného stylu letu. Barevné provedení ve stylu co je na fotkách v různých barevných kombinacích, nebo jiná grafika dle dohody se zákazníkem. S modelem lze rozumně létat do větru cca 8-10m/s.
Bez problémů zvláda všechny základní akro obraty (test provedli reperezentanti v kategorii F3A, vyzkoušeli i odolnost průletem přes vzrostlou kukřici ...).
Poletucha může létat i bez podvozku (se sklopnou vrtulí).Pak je to trochu svižnější motorový kluzák s kterým je však možné bez rizika sednout i na celkem neupravené plochy.

Zdroj: citace z diskuze

Obrázek převzat ze stránek VEKAmodel : Malá elektra

Technické údaje:

• rozpětí : 800 mm
• délka : 740 mm
• hmotnost: 550 – 750g
• motor: elektromotor 150-200W
• ovládany: křidélka, výškové a směrové kormidlo , motor

Model mě ihned zaujal, tak jsem se začal shánět po zkušenostech s modelem. Jestli s ním někdo létá, jaké s tím má zkušenosti a jestli se najde video z letu. Zde jsem moc nepochodil, tento model není mezi modeláři příliš rozšířen, takže informací moc není. Při vyhledávání ani moc nepomůže název letadla ve stylu Leonarda da Quirm (čtenáři T. Pratchetta vědí). Letadlo by si zasloužilo lepší název. Přeci jen dnes všichni hledají na internetu a vyhledávat dvě obyčejná slova nedává moc nadějí na úspěch.

Kromě toho, že je to téměř hornoplošník s křídlem se vzepětím 25 mm, to splňovalo moje představy. Alespoň tedy na papíře. Cena byla lehce přes původní limit, ale zas je to celokompozit a ne EPP a také žádná čína, takže co by ještě člověk nechtěl, že.

Pro úplnost ještě odkaz na stránky VEKAmodel: Malá elektra a ceník.

Cena modelu je pouze orientační, protože se jedná o kusovou zakázkovou výrobu, takže je běžné, že letadlo je ve výsledku trochu jiné, než jeho předloha. Ne tedy ani tak tvar či profil křídla, ale barva, výztuhy, materiál a jiné úpravy.

Model se vyrábí ve dvou verzích. Buď s trupem vyrobeným z herex sendviče (sklo, polyuretanová pěna - herex, sklo) nebo s trupem jen z vrstev skelné tkaniny (těžší, ale pevnější). Model má demontovatelný příďový podvozek. Zadní ostruha je neodnímatelná a neřiditelná. Výškovka je napevno v trupu, stejně jako směrovka. Křídla jsou vyrobena z herex sendviče a u náběžné hrany vyztužena uhlíkem. Výškovka stejně tak, akorát bez uhlíku.

Rozhodování netrvalo vůbec dlouho a tak jsem model 23. ledna objednal. Samozřejmě i s nějakými těmi odlišnosti oproti originálu. Vybral jsem si celoskleněný trup, s odnímatelným podvozkem, bez ostruhy, s odnímatelnou výškovkou a v jiném barevném provedení. Konkrétně horní polovina trupu červená, dolní polovina bílá, křídla bílá s červenými konci a ocasní plochy červené z vrchu i zespodu.

Model dorazil 22. března, tedy 58 dní od objednání. Jelikož se jedná o kusovou výrobu na zakázku, tak je doba závislá od vytíženosti výrobce. Ve vašem případě tedy může být kratší nebo delší. To, co jsem předem také nevěděl, bylo, že výroba tohoto modelu byla pozastavena a teď se teprve vracel do výroby, což nepříznivě ovlivnilo dobu dodání.

Model tedy konečně dorazil. Před jakýmkoliv zásahem jsem jej důkladně nafotil. Fotky zde jsou náhledy a jsou odkazem na fotografii v plném rozlišení zrcadlovky, takže jsou poměrně velké a mohou se načítat delší dobu.

 

Dalším krokem bylo zvážení všech dílů:

• kabina 17  g
• výškovka 35 g
• křídlo 136 g
• trup 147 g

K tomu původně použitá nevhodná výbava:

• 4x servo Hitec HS-81, tedy 4x 17 g
• motor EMAX BL2215/20 65 g (zklamal, nedoporučuji)
• regulátor RAY 20 A + XT60 29 g (zklamal, nedoporučuji)
• duralový kužel s listím 9,5x5 34 g

Snažil jsem se použít spíše lehčí komponenty. Ve výsledku vyšlo těžiště s baterií 3S 2200 mAh akorát a nebylo potřeba nijak dovažovat.

S osazením nejsou žádné problémy a lze je provést několika způsoby. Dále uvedený je jeden z mnoha možných způsobů, který jsem zvolil já.  Náhon směrovky je řešen bowdenem. Konkrétně původním jádrem bowdenu. Místo plastového obalu, uvnitř kterého se hýbe plast s drátem, je použit vnitřní plast jako obal a hýbe se jen samotný drát. Vodící plast je na několika místech v trupu přibodován epoxidem. Konec drátu je zahnutý do protisměru a zapájen do koncovky na které je přidělán kulový čep. V případě směrovky je kulový čep zbytečný a stačila by klasická vidlička. Čep jsem ale měl po ruce, na rozdíl od vidličky.

Náhon výškovky je řešen uhlíkovou tyčkou, na jejímž konci je drát zahnutý do L. Spoj je omotán nití a prosycen epoxidem. Ve výškovce je zalepena 1mm páka ze sklotextilu, která se mi zdála slabá, tak jsem ji pak zesílil přilepením další vrstvy. Použít rovnou 2mm tlustou páku by bylo lepší. Díky L tvarovanému drátu a přesnému otvoru v páce je montáž a demontáž výškovky rychlá a bez problému.

Osazení serv pro křidélka byl z počátku hlavolam. Deska uvnitř trupu má otvor pro čtyři serva. Deska je ale poměrně nízko, takže vertikálně je servo od křidélka celkem daleko. Sice by bylo možné pro náhon vyfrézovat dírku v boku trupu, ale demontáž křídla by pak byla poměrně komplikovaná. Nakonec jsem se tedy rozhodl místo pro serva nevyužít. Vlepil jsem do trupu dvě nové příčky pro serva a to tak, aby páky vycházely asi 1 mm nad hranu trupu. Náhon křidélek je opět ocelovým drátem zahnutým do L. Po zastrčení do otvoru páky serva a přišroubování křídla je zbývající mezera dostatečně malá na to, aby znemožnila vysunutí náhonu. Konce drátů jsou zapájeny do koncovek na kterých jsou našroubovány kulové čepy. Náhon zde není kolmý a tak jsou kulové čepy potřeba. Na spodní stranu křídla jsem přilepil neodymový magnet, aby dráty od křidélek při transportu neplandaly na všechny strany. Pod pákami serv jsou vyfrézovány malé zářezy v hraně trupu, aby byl volný pohyb drátu. Ve výsledku ale nebyly potřeba.

Alternativní způsob osazený doporučený výrobcem je vyfrézování otvoru v křídle a zamontování serv přímo do křídla a to hlavou dolu (většina serva tedy bude nad křídlem). Kabina je poměrně vysoká a dvě standardní malá serva velikosti HS-81 se tam bez problému vejdou. Nevýhodou je oslabení křídla vzniklým otvorem a o trochu horší úhel náhonu křidélek (serva musí být u sebe, nemohou být u kraje). Výhodou je více prostoru v trupu a nehrozí rozhození nastavení neutrálu serv. U předchozí montáže se totiž při přišroubování křídla může celé křídlo posunout o půl milimetru v předo-zadním směru, což  znamená až 1mm (souhlasnou) výchylku křidélek. Pravděpodobně bych teď zvolil osazení serv křidélek do křídla, proti umístění v trupu.

S osazením motoru není žádný problém. Díry pro šrouby i pro chlazení si musí každý vyvrtat sám. K motoru jsem použil klasický duralový kužel MP JET. Tento kužel se však ukázal nevhodný, protože rozteč čepů je pouze 35 mm, takže vrtule se nedokáže plně sklopit. Pro lepší chlazení jsem pod vrtulí vyfrézoval otvor na vstup vzduchu. Což se ukázalo jako nepříliš vhodné (o tom později).

Zkušenosti z praxe

Před prvním letem jsem měl celkem obavy, kolik kousků domů ponesu. Obavy ale byly naprosto zbytečné. Malá eletra je poměrně svižná a mrštná. Přesto není nijak záludná. Při letu na minimálce, přetažení, skluzové či výkluzové zatáčce se stále chová slušně. Žádné nečekané trhání proudnic ani padání do vývrtky se nekoná. Kam ji pošlu, tam letí. Není to sice úplně dokonale symetrický akrobat, ale samovolné změny polohy jsou minimální. Z náklonu se do vodorovné polohy nestabilizuje a ani náklon samovolně nezvětšuje. Směrovka je pro normální let dostatečně účinná. Pro akrobacii by mohla být o něco účinnější, ale malá elektra není plnokrevný akrobat.

Elektra bez motoru se sklopenou vrtulí klouže... těžko přirovnat, zkrátka klouže. Nepadá k zemi jako nějaká WWII stíhačka, ani neklouže jako větroň. Určitě to není na vytažení motorem do vzduchu a pak několik minut klouzat dolu. Při přistání klouže poměrně dost, takže je vhodné nechat motor točit na "volnoběh", kdy celkem dobře brzdí. Zvolený pohon umožňuje kolmé stoupání. Rychlosti je přiměřená, ale elektra by si určitě nechala líbit více.

Jedna z propagačních informací tvrdila, že vítr 10 m/s nevadí. Když se tedy zvedl opravdu silný vítr, který byl dle měření blízké meteostanice 11 m/s s nárazy 17 m/s, tak jsem se rozhodl letadlo vyzkoušet. S nárazy větru nebyla dráha letu zrovna jako po kolejích, ale přestože se nejednalo o zrovna relaxační let, tak větší problém nebyl. Pouze silné nárazy větru komplikovaly přistání. Vítr tomuto letadlu ale vůbec nevadí.

Použití telemetrického čidla na měření proudu (spotřebované kapacity baterie) je vhodné. Letový čas je značně rozdílný dle charakteru letu. Při trénování okruhů (pomalu vystoupat, na minimum plynu okruh, skoro sednout k noze a znovu) vydržela baterie zhruba 22 minut. Při blbnutím na hodně plynu vydržela baterie zhruba 8 minut. V obou případech se jednalo o 3S LiPo 2200 mAh.

Nastavení:

• těžiště vyšlo akorát bez jakéhokoli dovažování 60 mm
• úhel seřízení to chtělo trošku poupravit podložením 1 mm u předního šroubu křídla
• výchylky křidélek +6 mm, -5 mm
• výškovka +- 8 mm
• směrovka +-13 mm (rozsah jsem neomezoval)
• diferenciace křidélek 20 %
• EXP každému dle chuti, já používám V, Kř 40 %, S 60 %

Osazení, které jsem původně zvolil bylo velice nevhodné. Kvůli mírnému prohnutí křídla je potřeba trochu větší síla na ovládání křidélek. Pro plnou výchylku (5 mm dolu) je potřeba moment 0.75 kg/cm. Serva jsou tedy trochu více zatížena a zvedá se tím i trochu jejich odběr. Při nastavování modelu do vysílačky jsem zjistil, že BEC, který je součástí regulátoru RAY 20 A, se poměrně hřeje. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že v BECu chlubícím se 5 V / 2 A jsou použity pouze dva 0.5A regulátory. BEC je tedy schopen dodávat pouze 1 A. Udávané 2 A jen jako velmi krátkou špičku. BEC jsem tedy hned na začátku musel vyřadit a použil jsem externí 5.5 V / 3 A. Koupený motor EMAX byl katastrofa hned po vybalení z krabičky. Na první pohled vypadal dobře, ale při testu na stole vydával nepatřičné zvuky a byly znatelné vibrace. Po sundání rotoru jsem zjistil, že vinutí je neutažené a některé závity vysloveně plandají. Vinutí jsem tedy pro zafixování prosytil letoxitem. Ložiska jsem musel do motoru zalepit a zalepit i hřídel do ložisek. Nejblběji vyhozené čtyři stovky.

Jedno přistání s ostrou zatáčkou těsně nad zemí se plně nepovedlo a po zavadění křídlem o zem letadlo udělalo hvězdu kolem dokola. Odolnost letadla je poměrně vysoká. Křídlo, výškovka, směrovka... byly bez poškození. Vyfrézovaný chladící otvor (8 mm vysoký "úsměv" s kulatými rohy) však příliš oslabil přední část trupu a od obou konců se udělaly praskliny. Oprava byla poměrně snadná. Otvor jsem raději zpět zadělal. Druhou škodou byla ohnutá hřídel motorku. Přišel tedy čas konečně původní pohon vyhodit a osadit letadlo pořádně.

Jako nové osazení jsem použil tyto komponenty:

• motor AXI 2217/16 (lepší by byl AXI 2808/16)
• duralový turbo kužel pohodalet s klasickou roztečí, aby se vrtule mohla plně sklopit
• sklopné listy 9.5x7 (7x4 pro AXI 2808)
• regulátor YEP 30 A, který má 5.5 V / 4 A BEC
• serva  HS-81 (zatím s nimi problém nebyl, tak nebylo třeba měnit)

Ve výsledku je tak dle drivecalcu statický tah 960g (dříve 980 g), Pin 230 W (210 W), Vmax 95 km/h (71 km/h), účinnost 75-81 % (66-73 %). S použitým chladičem nejsou pomocné otvory v trupu vůbec potřeba. Regulátor YEP je osvědčený jako velmi dobrý. SBEC má 5.5 V místo 5 V, takže serva mají o něco větší sílu. Zároveň zvládne 4 A, což je výrazně lepší, než běžná konkurence. Jeho zvláštnost v nastavení brzdy se zde také hodí. Při staženém plynu na nulu je aktivní brzda, při plynu kousek nad je motor stále bez proudu, ale bez brzdy. Teprve ještě o kousek výše je vlastní plyn motoru. Pro klouzání jde tedy motor zabrzdit, aby se vrtule sklopila a zůstala sklopená. Při sestupu na přistání se hodí motor bez proudu a bez brzdy, kdy vrtule pracuje v tzv. mlýnkovém režimu a výrazně zhoršuje kluz, takže sestup na přistání je strmější.

Zvolený AXI 2217/16 má ale přeci jen také jeden nedostatek. Je to sice velmi dobrý motor a se zvolenou vrtulí vychází velmi dobře, mám však jedno ale. Hřídel vyčnívá ven asi 12 mm. Přepážka je tlustá necelé 3 mm. Za ní následují hlavy šroubů vysoké 2 mm. Poslední milimetr hřídele má zkosené hrany, takže jen "překáží" dopředu, ale úchytu nepomáhá. Pro běžný setup tedy zbývá 12-3-2-1 = 6 mm pro kleštinu. To je poměrně málo. Pokud k axíku chcete použít pevnou vrtuli, kde kleština může zasahovat až do přepážky, tak to není problém. Pokud ale chcete použít klasický kužel na sklopku, zbyde vám jen 6 mm hřídele a to je již docela málo. Navíc v tomto případě, kdy je motorová přepážka o něco větší by to chtělo odstadit kužel o něco více, aby křivka opticky navazovala. Pokud se dosadí na doraz, vychází tam mírný skok. Doporučuji tedy použít spíše motor AXI 2808/16, kde již z motoru kouká 17 mm hřídele a těch 5 mm navíc je hned o něčem jiném.

Závěr

Malá elektra je přesně ten typ letadla, které jsem hledal. Když chci jít po práci si na chvíli zalítat, do kufru se vždy vejde. Když fouká vítr, že by létaly i vrata od stodoly, stále to není důvod, proč by nešlo elektru provětrat. Létám s ní obvykle na poli, či kde to vyjde, a přistání do těžšího terénu není žádný problém. Teď již mám s elektrou nějaké zkušenosti a kdybych se rozhodoval znova, jaké malé, skladné, cvičné letadlo na blbnutí a do každého počasí, tak bych si ji určitě koupil znova. Za sebe ji tedy můžu doporučit.